autor: Beli Anđeo Info
Děkujeme Ministerstvu pro lidská a menšinová práva a sociální dialog, které přispělo k realizaci tohoto projektu, a doufáme, že publikace přispěje k šíření znalostí o významu českého přínosu v Srbsku a posílení přátelství mezi našimi národy.
Vítejte u publikace „Z Prahy do Bělehradu – Významní Češi v dějinách a kultuře Srbska“, která je výsledkem našeho dlouhodobého a obětavého výzkumu přínosů českých osobností k rozvoji srbské společnosti, kultury a institucí. Tento projekt se snaží odhalit a osvětlit životy a dílo významných Čechů, kteří svou prací a obětavostí zanechali trvalou stopu v dějinách Srbska. Tato publikace je více než jen historickým přehledem – je mostem spojujícím obě země a zdůrazňujícím důležitost mezinárodní výměny a kulturní spolupráce.
Chceme vyzdvihnout významné osobnosti, které svým dílem zanechaly trvalou stopu v srbské společnosti, ale také podpořit další spolupráci a porozumění mezi našimi národy.
Jsme si jisti, že tento projekt poslouží jako inspirace pro budoucí generace a jako připomínka důležitosti mezinárodní spolupráce, kulturních vazeb a společných investic do rozvoje a pokroku.
Užijte si čtení a objevování historických a kulturních hodnot, které tento projekt
odhaluje.
JOSIF MARZÍK
Josif Mateja Maržík (Spola, 17. července 1844 – Kraljevo, 28. srpna 1933) byl srbský lékař a vojenský důstojník českého původu. V roce 1876 přišel do Srbska, kde jako lékař přispěl k organizaci lékařské služby v srbské armádě během srbsko-tureckých válek. Po skončení bojů se rozhodl zůstat v Srbsku a většinu svého života strávil v Kraljevu, kde v roce 1933 zemřel.
Josif Maržík se narodil 17. července 1844 ve Spoli nedaleko Tábora v Rakouském císařství (dnešní Česká republika). Měl pět starších sester a tři starší bratry. Jeho otec Matej byl farmář a matka Ana byla hospodyňka. Základní školu absolvoval ve svém rodném městě a gymnázium a studium medicíny v Praze.
Po dokončení studií v roce 1876 pracoval jako asistent na pražské gynekologické klinice a poté jako lékař v Dětské nemocnici Franze Josefa. Během práce v této nemocnici dostal pozvání, aby se připojil k srbské armádě a její zdravotnické službě.
Služba v srbské armádě
Po příjezdu do Srbska 11. července 1876 se Maržik stal lékařským asistentem a byl poslán sloužit do Bělehradu. Začátkem následujícího roku byl převelen do Užice, kde sloužil jako lékař v Užické brigádě. Během svého působení v Užici často navštěvoval vojáky umístěné v Požeze a Ivanjici. V roce 1877 požádal o srbské občanství, které mu bylo uděleno v následujícím roce. Přestože byl během války mladým lékařem, aktivně se podílel na organizaci vojenských zdravotnických služeb.
Když 1. prosince 1877 obnovily nepřátelské akce, byl Maržik poručíkem lékařství a velitelem lékařského oddělení 1. užské brigády, která se nacházela na pozicích Javorska. Zdravotnická služba srbské armády nebyla v té době dostatečně rozvinutá a měla pouze čtvrtinu potřebného počtu personálu. Po skončení války Maržik odešel do Rašky, kde byla v srpnu 1878 zřízena 2. polní nemocnice, a stal se jejím prvním lékařem a velitelem. Za svou účast ve válce obdržel první srbský válečný památník a Řád sociálního kříže.
Během roku 1878 Maržík podal žádost o převod do oblastí, které po Berlínském kongresu připadly Srbsku. Jeho žádost byla schválena a koncem roku 1878 odjel do Leskovce. Vojenské úřady ho hodnotily jako velmi schopného a podnikavého lékaře.
Maržik v té době již dobře mluvil srbsky a používal cyrilici, což potvrzují i jeho písmena. Kromě srbštiny a češtiny mluvil také rusky, německy a ovládal také francouzštinu, latinu a řečtinu. V Leskovci pracoval Maržik jako sborový lékař doprovázející 8. prapor. Brzy se stal ředitelem nemocnice a často tam byl jediným lékařem.
Vojenští lékaři v Leskovci provedli první očkování obyvatelstva proti neštovicím. Během svého pobytu v Leskovaci odmítl pozvání ministerstva vnitra k přijetí služby v Prokuplje kvůli osobní nejistotě v tomto regionu.
Příjezd do Kraljeva
V roce 1881 odjel Josif Maržyk do Vratislavi (dnešní Vratislav), aby složil dodatečné zkoušky na lékařské fakultě a získal titul doktora lékařských a chirurgických věd. Po návratu do Bělehradu očekával, že obdrží hodnost kapitána, kterou mu před odjezdem slíbilo ministerstvo války. Ohledně zkoušky a nostrifikace diplomu však došlo k nedorozuměním, která mu cestu k hodnosti plukovníka uzavřela. V tomto období stát upřednostňoval mladé lékaře srbského původu, což Maržika zklamalo, protože se domníval, že příspěvky lékařů ze zahraničí k budování vojenského zdravotnictví v Srbsku byly zanedbávány. Během čekání na novou hodnost byl převelen do Karanovace (dnešní Kraljevo).
Maržik dorazil do Karanovce v listopadu 1881 a stal se lékařem karanovacké posádky. Na konci téhož roku získal souhlas k otevření soukromé lékařské praxe.
O rok později, v roce 1882, byla otevřena Zemědělská škola a Maržik se stal prvním školním lékařem.
