Regionální muzeum v Teplicích, Beli Anđeo Info
Víte, kde stál v Teplicích klášter a že zde byla pohřbena královna Judita?
Jediná dobová zpráva o založení kláštera v Teplicích není přesně datována, víme jen, že k založení došlo mezi lety 1152/3-1167 a že klášter byl založen jako dceřiný z konventu benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Dle kronikáře Vincentia byla jeho zakladatelkou druhá manželka českého krále Vladislava I. Judita, která pocházela z Durynska a v Praze postavila kamenný most přes Vltavu.
V roce 1951 se v drobné trhlině na fasádě východního křídla teplického zámku objevilo románské kvádříkové zdivo a o dva roky později byly pod úrovní zámeckého nádvoří objeveny fragmenty románského kostela. Při archeologickém výzkumu baziliky v letech 1954-57 byl v severní kapli odkryt hrob ženy. Antropologický výzkum lebky z tohoto hrobu provedl v roce 2002 přední český antropolog prof. Emanuel Vlček, který ji po srovnání jejích genetických vlastností a znaků s lebkou Juditina syna Přemysla Otakara I., přisoudil právě královně Juditě. Podle posudku se jednalo o velmi starou ženu, avšak v dobré fyzické kondici.
Klášter byl založen u teplého pramene (dnešní Pravřídlo), kde již existovalo starší osídlení s kostelem sv. Jana Křtitele. Samotná klášterní bazilika byla zasvěcena Panně Marii. Při založení bylo klášteru darováno asi 29 okolních vesnic. Podle uměleckohistorického určení byla okolo roku 1200 dokončena stavba klášterní baziliky a přibližně o třicet let později budovy východního a západního křídla. Ze sídliště u kláštera se stala koncem 13. století tržní ves. V roce 1373 jsou v listině císaře Karla IV. Teplice poprvé jmenovány jako městečko (oppidum). Na přelomu 14. a 15. století byl klášter nákladně přestavován do gotické podoby. Nejvýraznější stopou této přestavby jsou archeologické pozůstatky ambitu (křížové chodby).
V roce 1421 byl klášter obsazen husity, ale z důvodu „vlídného přijetí“ (jak píše ve své kronice Vavřinec z Březové) nebyl vypálen. Stal se tak jedním z mála klášterů, jenž přežil husitské plenění. O pět let později v souvislosti s bitvou u Ústí nad Labem „Na Běhání“ v roce 1426 došlo k dalšímu drancování (tentokrát vojsky křižáckými) a klášter vstoupil do nejtěžšího období své existence. Selhávala obrana i zásobování, takže jeptišky brzy byly zcela bez prostředků. Abatyše teplického kláštera naposledy vykonávala své úřední povinnosti v roce 1435, celé panství však už fakticky držel husitský hejtman, poslední teplické jeptišky nakonec dožily v klášteře u sv. Jiří na Pražském Hradě.
Po odchodu jeptišek se v držení bývalých klášterních budov, které byly postupně přestavovány na světské sídlo, střídají urození vlastníci. Časté změny majitelů pokračovaly až do roku 1543, kdy se začal stavět tzv. „Nový zámek“. Po roce 1549 byla zbourána klášterní bazilika a z takto získaného stavebního materiálu byl později zbudován zámecký kostel. Hlavní budova byla dokončena v renesančním slohu a výrazně byly přebudovány i zbytky kláštera (tzv. „Starý zámek“). U zámku byla vytvořena hospodářská a okrasná zahrada, jejíž součástí byly rybníky a „lusthaus“ (Kolostujovy věžičky). V roce 1634 byly Teplice zabaveny císařem, který celé panství daroval za válečné zásluhy polnímu maršálovi Janu Aldringenovi. Potomci jeho dědiců Clary-Aldringové zůstali majiteli zámku až do roku 1945. Od roku 1947 jsou zámecké budovy sídlem Regionálního muzea v Teplicích. V roce 2008 byla v původních klášterních budovách otevřena expozice Po stopách zaniklého kláštera v Teplicích, kterou můžete navštívit denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin. Komentované prohlídky s průvodcem začínají každou celou hodinu. Jste srdečně zváni!
Poprvé mohli lidé pohledět do tváře Judity Durynské, české královny, proslulé svou krásou i moudrostí. Lázeňské město vzdalo v úterý odhalením bronzové busty hold zakladatelce teplického kláštera a také lázeňství. Královna Judita, jedna z nejvýznamnějších žen 12. století, se dočkala své první sochy umístěné v podloubí Císařských lázní.
